Rozsáhlé lesní komplexy Bílých Karpat, orchidejové louky s bohatstvím mnoha vzácných, chráněných i existenčně ohrožených druhů rostlin i živočichů, minerální prameny v okolí lázní Luhačovice i charakteristické osídlení oblasti tvoří pozoruhodný celek, zasluhující skutečně důslednou a citlivě prováděnou ochranu.
Vyhlášení CHKO Bílé Karpaty: 3. listopadu 1980 výnosem MK ČSR č.j. 17644/1980
Rozloha: 715 km2
Nadmořská výška: 240 (Sudoměřice) - 970 m (Velká Javořina)
Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO:
- 5 národních přírodních rezervací
- 1 národní přírodní památka
- 16 přírodních rezervací
- 31 přírodních památek
Lesnatost: 40%
Územní vymezení: území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín
Sídlo správy: Luhačovice
Svým charakterem mohou Bílé Karpaty sloužit jako modelové území pro koexistenci zájmů ochrany přírody s hospodářskými aktivitami respektujícími ekologickou únosnost území a jeho přírodní podmínky.
Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny.
Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou architekturou celých obcí (Lopeník, Vyškovec, Žitková). Pro západní část CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy. Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. -18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují.
Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem především jako území s nejvyšší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední Evropě.
Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Bílých Karpat území mimořádně cenné i v evropském kontextu.
Správa CHKO Bílé Karpaty:
Nádražní 318, 763 26 Luhačovice
bilekarp@schkocr.cz
Tel.: +420 577 119 626-7
Fax: +420 577 119 629
www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz
nebo http://www.bilekarpaty.cz