České středohoří osloví návštěvníka především jako neopakovatelný typ krajiny, jehož obdobu bychom marně hledali v České republice i v okolních státech střední Evropy. Z hlediska výskytu rozmanitých rostlinných a živočišných druhů i jejich společenstev patří toto území k nejbohatším v Čechách.
Vyhlášení CHKO České středohoří: 19. března 1976 výnosem MK ČSR č.j. 6883/76
Rozloha: 1063 km2
Nadmořská výška: 122 m (Děčín) - 837 (Milešovka)
Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO:
- 5 národních přírodních rezervací
- 8 národních přírodních památek
- 12 přírodních rezervací
- 19 přírodních památek
Lesnatost: 28,4%
Územní vymezení: zaujímá téměř celou geomorfologickou jednotku stejnojmenného pohoří
Sídlo správy: Litoměřice
Reliéf Českého středohoří je výslednicí třetihorní vulkanické činnosti a souběžných i následných zvětrávacích a erozních procesů. Kuželovité a kupovité tvary kopců, krátké hřbety, mnohdy se suťovými poli na úbočích, jsou soustředěny zvláště v jihozápadní části území v Milešovském středohoří. Směrem k severovýchodu, ve Verneřickém středohoří, se stává základním prvkem reliéfu výše položená zvlněná plošina na destruovaných lávových příkrovech. Zajímavý je výskyt pseudokrasových jevů (největší jeskyně v neovulkanitech ČR- Loupežnická jeskyně u Velkého Března s celkovou délkou kolem 130 m a několik dalších puklinových jeskyní; ventaroly - výrony teplého vzduchu z puklinových systémů kopců, prvně popsané z Borečského vrchu; ledové jámy, známé z Plešivce či z Kamenné hůry). Nejvyšším bodem pohoří je vrchol Milešovky (837 m) nejnižším hladina Labe v Děčíně (122 m), což představuje největší výškový rozdíl 715 m. Vulkanický masiv Středohoří je budován převážně horninami čedičovými (téměř ze tří čtvrtin), trachytickými a andezitickými. Z mineralogického hlediska je oblast světově proslulá výskytem českého granátu na Třebenicku a Třebívlicku.
Páteř vodních toků tvoří Labe, protínající pohoří přibližně v severojižním směru a vytvářející dramatickou krajinnou scenérii hluboko zaříznutého údolí, místy kaňonovitého rázu. Dalším významnějším tokem je Ploučnice, odvodňující severovýchod oblasti.
Klimatické poměry na jihozápadě a severovýchodě oblasti jsou značně rozdílné. Suchý a teplý jihozápad pod vlivem srážkového stínu Krušných hor vykazuje průměrné roční srážkové úhrny kolem 500 mm i méně, kdežto chladnější a vlhčí severovýchod i přes 800 mm. Vrchol Milešovky patří k největrnějším místům u nás.
Pestrost geologických poměrů a klimatických podmínek umožňuje výskyt širokého spektra rostlinných druhů, včetně těch ekologicky nejnáročněších. Je tu registrován výskyt více než 100 zvláště chráněných taxonů v různém stupni ohrožení, které jsou součástí středoevropsky významných společenstev (např. bylinné porosty stepního charakteru s kavyly a ovsířem stepním, společenstva tzv. bílých strání se zástupci vstavačovitých a lnem žlutým).
Lesnatost území je menší než 30 %‚ přičemž porosty bývají mozaikovitě rozdrobeny do menších ploch. Velké lesní komplexy chybějí. V původním složení převažovaly dubohabrové háje, květnaté bučiny, subxerofilní a acidofilní doubravy. Dnešní porosty si zachovaly do jisté míry přirozenou druhovou skladbu, která uchránila středohorské lesy před zničujícím účinkem donedávna působícího imisního zatížení. V bylinném patře můžeme nalézt řadu dalších zvlášť chráněných a ohrožených druhů rostlin (lilie zlatohlávek, medovník velkokvětý, áron plamatý a pod.).
Živočišstvo odpovídá druhovou rozmanitostí širokému spektru přirozených stanovišť, kterými je České středohoří známé. Nejzajímavější zástupce bychom našli mezi bezobratlými, zvláště mezi hmyzem a měkkýši, ale za pozornost stojí i někteří obratlovci, např. ještěrka zelená, vydra říční, čáp černý, bobr evropský a mihule potoční. Více než 160 druhů živočichů patří mezi zvlášť chráněné; z toho je 39 kriticky a 66 silně ohrožených. V rámci chráněné krajinné oblasti je vyhlášeno 43 chráněných území s přísnějším režimem ochrany (5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních rezervací a 18 přírodních památek). Vyhlášení několika dalších je v různých stupních přípravy.
Krajina Českého středohoří je zajímavá také tím, že díky příhodným přírodním podmínkám byla velice záhy osídlena a nepřetržitě obývána člověkem. Hustota lidských sídel je poměrně velká, najdeme jich tu přes 400 nejrůznějších velikostí, sdružených do 115 obcí. Tisícileté dějiny zde zanechaly velké množství historických památek. Významné je dědictví lidové architektury, v jejímž stavitelství se uplatňovaly tři techniky — zděný, hrázděný a roubený dům.
Od poloviny 19. století se v Českém středohoří začalo rozvíjet ovocnářství, v dalších letech dosáhlo vysoké úrovně a stalo se charakteristickým rysem krajinného rázu celého území. Proto je České středohoří často nazýváno „Zahradou Čech“.
Oblast nabízí návštěvníkovi ideální možnosti pro pěší turistiku a výlety na kole: území je protkáno značenými turistickými stezkami a cyklostezkami, je v něm umístěno několik naučných stezek.
Správa CHKO České středohoří:
Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice
cstred@schkocr.cz
Tel.: +420 416 574 611
Fax: +420 416 574 610
www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz