Kdo nechce přijít o (adventní) věnec
Staré české přísloví praví, že „Komu se nelení, tomu se zelení“. V neděli 2. prosince se v prostorách Majáku v Tanvaldě neobjevil ani jeden lenoch. Všem, kteří sem na výzvu ekoporadny ORSEJ přišli, se zelenilo. Vyráběli si zde totiž adventní věnce. O akci byl velký zájem a z kapacitních důvodů jsme bohužel musely několik zájemkyň odmítnout.
Adventní věnce se začaly zhotovovat v 19. století. Páter Johan Wicher, který s touto myšlenkou přišel, by byl při pohledu na výtvory vzešlé z nedělní dílny nadmíru spokojen. Korpusy a větvičky byly „erární“, svíčky a přízdoby si ženy a dívky (tentokrát to byla „dámská jízda“) přinesly z domu. Díky tomu byl každý věnec naprostý originál. Převládaly přírodní materiály - sušené ovoce a květiny, slaměné ozdoby, koření, mašle z juty a pytloviny. Objevily se i perníčky a vizovické pečivo, takže některé věnce byly zcela ve staročeském stylu. Půvabné však byly i ty s načinčanými mašlemi a pozlacenými drobnostmi. Efektně působilo i konečné přizdobení některých věnců proutkem pedigu (přírodního nebo barveného), který nám zbyl od akce „Košíkaření v Majáku“.
Atmosféra, ve které se pracovalo, byla velmi dobrá a to nejen díky poslechu koled a nabízenému občerstvení. Ženy si navzájem radily a pomáhaly, mnohé z nich se s ostatními rozdělily o to, co si z domu s sebou přinesly. Odcházely s tím, že by za rok hrozně rády přišly zas (?).
Dana Hariková, Libuše Novotná
Kalendář akcí
Odbor životního prostředí a zemědělství
U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2
