Název, který si pro svou přednášku konanou 5. října v ZŠ Desná zvolil Mgr. Martin Jůna, je hodně výstižný. O p. Jůnovi je známo, že je výborný ornitolog a proto ho ekoporadna Orsej v Tanvaldě pozvala, aby v rámci kampaně Pomoc handicapovaným živočichům vyprávěl dětem o životě ptáků a o tom, jak jim pomoci, octnou-li se v ohrožení.
Zajímavé informace o ptácích a jejich životě byly doplněny fotografiemi, které se objevovaly na digitální tabuli v pečlivě připravené prezentaci. V úvodu si děti zopakovaly, že ptáci jsou teplokrevní obratlovci, kteří jsou aktivní především ve dne (někteří, třeba sovy, ale přes den spí). Umějí nejen létat, někteří i plavou (kachny) a jiní pouze běhají (pštros). Podle zobáku poznáme, čím se živí a podle peří zas, o jaký druh ptáka se jedná. Setkáme se s nimi prakticky všude, od tropických pralesů až po oba zemské póly. Evidováno je cca 8900 druhů. V ČR bylo pozorováno přes 400 druhů, z nichž některé jsou vzácné (někteří dravci např.).
Pro přehlednost se ptáci rozdělují do velkých skupin, které nazýváme řády. Nejpočetnějším řádem jsou pěvci. Známí jsou ale i dravci, sovy, šplhavci, měkkozubí, brodiví aj.
Ochranu ptáků zajišťuje Zákon na ochranu přírody a krajiny č.114 z roku 1992 a zabývají se jí různé dobrovolné i profesní organizace (ČSOP, ČOS, CHKO, NP), ale i orgány státní správy na všech úrovních. Důležitými kroky při ochraně ptáků je zachování přirozených stanovišť, zachování přirozených dutin, doupné stromy, výroba umělých dutin nebo hnízdních podložek. A co mohou pro ptáky udělat děti? Třeba krmítka, ve kterých v zimním období nabídnou opeřencům potravu, v létě pak napáječky s vodou. A také to, že nenechají volně pobíhat své psy.
Mgr. Jůna pak konkrétně vysvětlil, kdy a jak je vhodné pomoci ptáčatům i dospělým ptákům. Děti si jistě zapamatovaly, že se zraněným jedincem je dobré navštívit zvěrolékaře a že je třeba být ostražití pro případ, že se jedná o otravu. Malé ptáky, především ty hmyzožravé, prakticky zachránit nelze. Důkazem toho bylo i několik příkladů z praxe, kdy p. Jůnovi lidé přinesli ptáčata domů (příběh rorýse a dlaska).Ve třech případech z pěti však mělo vyprávění šťastný konec (příběh straky, bekasiny otavní a rehka domácího).
Na závěr se děti mohly ptát a vždy jim bylo na jejich zvídavé otázky odpovězeno. Téma je zaujalo, o čemž svědčí i dotaz, zda ještě někdy s podobnou akcí za dětmi do školy přijdeme.
Dana Hariková, Libuše Novotná