Ekovýchova Libereckého kraje

Přivstali jsme si, abychom stihli odjezd z Tanvaldu v 7 hodin 42 minut. Po přestupu ve Smržovce nás vezl vlak romantickým údolím pod Bukovou horou (mnozí z nás tudy jeli poprvé) do Josefova Dolu. Z nádraží k začátku naučné stezky "Jedlový důl" to není daleko. Stezka prochází údolím stejnojmennou přírodní rezervací po turisticky značené cestě. Na šesti barevných tabulích jsou uvedeny informace o přírodních hodnotách zdejšího chráněného území, důvody jeho ochrany a způsob péče o lesní porosty. Nás sem ale přilákala především říčka Jedlová, která je osou Jedlového dolu. V přirozeném balvanitém korytě tvoří tůně, peřeje a kaskády, jejím mistrovským dílem je však třístupňový vodopád. Ten se stal našim cílem. Z vyhlídkové plošiny jsme viděli jak voda, pramenící v rašeliništi Na Čihadle, v mohutném oblouku padá přes skalní práh. V jejím hukotu jsme zaslechli pozvání, abychom šli blíž, a tak jsme lezli po kamenech co nejblíže k vodopádu. Bylo to velmi romantické (až na promáčené boty dětí i některých dospělých) a stálo to zato. Škoda, že jsme museli být včas na nádraží kvůli odjezdu vlaku, máchali bychom si nohy v říčce ještě déle. Cestou zpět jsme potkali několik početných skupin turistů mířících k vodopádu a byli jsme rádi, že jsme si krásu Jedlové mohli vychutnat v komorním počtu 12 lidí.