I přes větrné počasí, které je pro nejvyšší vrchol Lužických hor ( Luž 793 m n. m. ) tolik typické, se na devátou hodinu, kdy byl avízovaný začátek výstupu shromáždili na úpatí vrcholu skupinky lidiček oděných do turistického. Pevná obuv a teplá bunda byli nezbytností, jen to počasí nás zlobí, každou chvíli to vypadá, že se oblaka protrhnou a nastane peklo na zemi.
Vyrážíme tedy směr vrchol z hraničního přechodu Waltersdorf přes německou stranu Luže na Českou. Cestou se dozvídáme informace o geologické současnosti i dobách kdy se lužické hory teprve začali prodírat skrze druhohorní pískovcové usazeniny.
Ale je to fuška dostat se až na vrchol ono se to nezdá, jeden by nestačil s plícemi, ale ten pohled, ten za to stojí. Vy kdo jste neměli to štěstí pohlédnou z vrcholu Lužických hor do české kotliny a na německé roviny nevíte o co přicházíte.
Povídáme si o větrných elektrárnách a pomalu směřujeme dolů, podívat se na mokřadní loučku Brazilku, když budeme mít štěstí, třeba se nám podaří nalézt masožravou rostlinu Rosnatku okrouhlolistou, která je na zdejší lokalitě považována za největší raritu. Podařilo se, uprostřed rašeliniště vidím roztažené čelisti, kterak trpělivě vyčkávají svoji kořist, ale moc dlouho se tu nezdržujeme stačíme udělat pár foteček a už se utíkáme schovat před přicházejícím deštěm, který nám oznámil konec jednoho sobotního odpoledne.